Titul Co vypráví lesní ticho

je pohádková kniha o příhodách lesních zvířátek
pro předškolní a mladší školní děti s krásnými
ilustracemi MgA Hany Pýchové.

Obsahuje 13 pohádek se zajímavou zápletkou,
novými informacemi a dobrým koncem.
Ke knize je možné zakoupit i pexesa
s barevnými ilustracemi z knihy.

Je vhodná pro zpestření činností starších dětí v MŠ,
jako první čtení mladších školních dětí i ke hrám
ve školních klubech či družinách.


CENA A OBJEDNÁVKY

Kniha stojí 210,-Kč (85 stran, pevná vazba, 210 x 210 mm).
Pexeso z ilustrací 20,-Kč (rozměr A4)
Objednávky přijímáme na e-mailu: zc.kidub-yhink@ivtsletadalkan

Do objednávek, prosím, uvádějte počet kusů a přesné fakturační a dodací adresy.
Faktura bude přiložena uvnitř zásilky.

Platby pouze bankovním převodem

Knihy zasíláme poštou jako listovní zásilky v bublinkové obálce,
poštovné a balné je pouze 30,-Kč.


Obsah knihy:
- Jak liška Fištrýna měla mlsné chutě
- Jak se kachna Maruška seznámila s bobrem
- Jak veverka Alka pomohla nejbohatší strace ke vdávání
- Jak ježek Pichlinda zatočil s hadem Syčákem
- Jak srnec Eman skákal jako srnec
- Jak tatínek přinesl Mlsounkovi kouzelný proutek
- Jak veverky zakukaly
- Jak kačer Otakar nevěděl, jestli je Otakárek
- Jak zajíc Mlsounek poznával na vlastní kůži
- Jak divočák Kubas narazil
- Jak sojku Ilonu přešel smích
- Jak jezevčice Josefa chystala sádlo na zimu
- Jak lišku Fištrýnu vzala voda
  (ke každé z pohádek je zde uvedena pohybová hra pro děti)

Pohybové hry k pohádkám:

NA VÍTR A BOROVICE
Děti – "stromy" stojí s většími rozestupy nepravidelně v herně, každé má kartičku
s nakreslenou šipkou (je dobré mít stejnou šipku z obou stran, aby dítě vidělo,
na kterou stranu ukazuje). Jedno z dětí je "vítr", vlaje lehkým šátkem a volá "Húúú!"
Vletí mezi stromy, které drží před sebou svoji šipku (během jedné hry se nesmí směr
šipky měnit), podle které by se vítr měl řídit. Necháme na něm, jak si poradí, jak
rychle lesem proletí, případně jakým pohybem znázorní směr letu nahoru či dolů.
Když proletí lesem, předá šátek dalšímu, vezme si jeho šipku a ostatní mohou změnit
směr své šipky. Hra se opakuje.

NA LIŠÁKA BALABÁNA
Děti – "zajíci" stojí v kruhu čelem dovnitř, jedno z dětí - "lišák Balabán" chodí kolem
a říká: "Já jsem lišák hladový, zajíce si ulovím." Někoho vybere a jemně ho pleskne
do zad, ten vykřikne: "Pelichám!" a skočí do kruhu, rychle vymyslí nějaký pohyb
(dřepy, výskoky, hmity pažemi apod.), a spolu s ostatními, kteří tleskají do rytmu
říká: "Neulovíš, to my víme, společně tě ošidíme!" Vylekaný lišák zatím oběhne
kroužek a postaví se na místo zajíce. Zajíc vybere nového lišáka a postaví se na jeho
místo.

OBMĚNA: Ostatní děti místo tleskání cvičí s dítětem, které představuje zajíčka.

OBMĚNA PRO MALÉ DĚTI: Zajíček zavolá "Pelichám!" a honí lišáka. Když mu dá
babu dřív, než se lišák postaví na zajíčkovo původní místo, honí lišák zajíce,
který se rychle snaží vrátit na své místo v kroužku.

ZÁVOD BOBRŮ
Děti jako "stromy" stojí nepravidelně v herně. Dvě vybrané děti jsou "bobři", kteří
spolu budou soutěžit, kdo postaví větší hráz. Signál ke startu dá dítě – "kachna
Maruška" tak, že zavolá "Káč!" Bobři vyrazí, vyberou jedno z dětí - stromů, ve dřepu
před ním zavolají: "Ham, ham, ham!", pak ho vezmou za ruku a co nejrychleji
dovedou na místo, kde budou stavět hráz - přivedené děti se zde budou řadit vedle
sebe a brát se za ramena. Soutěž ukončí opět kachna Maruška dalším "Káč!" a pak
spočítá, kolik kdo má v hrázi pokácených stromů. Vítězi můžeme zatleskat, případně
zavolat oslavný pokřik "Hej, hej, hej, Dobroslav je nej!"

NA STRAKU ZLATĚNU
Děti sedí na zemi se zavřenýma očima, mají před sebou drobnou lesklou hračku nebo
tvar z krouceného alobalu, nad kterým (ne příliš blízko) drží jednu ruku. Mezi
nimi chodí co nejtišeji jedno z dětí – "straka Zlatěna". Všichni říkají: "Rozhlíží se
kmotra straka, kouká po lese, co se pěkně v mechu třpytí, to si odnese." Straka se
během říkanky snaží sebrat co nejvíc předmětů, pokud ji někdo plácne, nesmí
si ho vzít.

OBMĚNA: Po třídě děti nebo učitelka rozloží větší množství lesklých tvarů,
děti – "straky" je při říkance sbírají, kdo má ve svém hnízdě nejvíce pokladů,
je "straka Zlatěna".

NA HADY
Děti stojí rozkročené po třídě, na zemi pod sebou mají kuličku zmačkaného papíru
jako "vajíčko". Učitelka určí několik "hadů" a tyto děti se musí proplazit stojícím
pod nohama, sebrat vajíčko a dopravit ho na určené místo do svého pelíšku. V tom
jim brání "ježek", který je od vajíček odhání. Přebíhá od vajíčka k vajíčku, a když
zavolá "Huš!" dříve, než had vajíčko drží, had v tuto chvíli musí jinam. Vyhrává had,
který odnese nejvíc vajíček. Domluvíme si pravidlo, jestli musí had s každým
vajíčkem vždy do pelíšku nebo necháme na něm, kolik vajíček dokáže unést a jestli
se hadi celou dobu plazí nebo s vajíčkem mohou utíkat.

NA SRNCE EMANA
Děti stojí v řadě za čárou nakreslenou na zemi. Domluvíme se, že před čáru skáče
"zajíc" a za čáru "srnec". Učitelka nepravidelně říká – "Srnec!" nebo "Zajíc!" a děti
skáčí buď před nebo za čáru. Mají reagovat co nejrychleji a nenechat se splést,
ani když učitelka povely zrychluje nebo řekne i několikrát za sebou stejný povel.
V tom případě děti stojí na místě. Kdo se splete, vypadává. Vyhrává poslední dítě,
které se nespletlo.

EMANOVA MAZURKA (na melodii Měla babka)
Nechtěl srnec Eman skákat,
bolelo ho koleno,
narazil se jednou v lese
o dubové poleno.

Smáli se mu žáby, pulci
a veverky nejvíce,
tak si pozval na skákání
kamaráda zajíce.

NA LIŠÁKA A ZAJÍCE HOPSANDU
Na zemi v herně vyznačíme křídou nebo lepivými značkami trasu, kterou se musí
tatínek zajíc dostat k moudré sově. Jedno dítě - "zajíc Hopsanda" má tuto trasu
proskákat snožmo (pro lepší slyšitelnost může při každém skoku ťuknout na
ozvučná dřívka nebo říci "Hop!"). Druhé dítě – "lišák Balabán" má zavázané oči
a po sluchu se snaží zajíce dostihnout dřív, než se dostane na konec trasy,
tj. k moudré sově. Ostatní děti stojí tiše kolem jako "stromy" a snaží se
nevidící dítě jistit, aby nenarazilo. Pokud se zajíc dostane k cíli první,
vybírá další dvojici, pokud ho lišák chytí, vymění si role a jdou opačným směrem.

NA VEVERKY A KUKAČKU
Děti stojí v kruhu a podávají si měkký míček – "veverku" se slovy: "Kuku!" Pokud
sousední dítě míček nechce, nastaví proti němu dlaně a řekne "Húú!" Veverka se
v tomto případě vrací na opačnou stranu. Pokud někdo chce, může veverka
přeskočit ze stromu na strom tak, že je míček se slovem "Hop!" přehozen přes
kroužek jinému dítěti a pokračuje na libovolnou stranu. Hru ukončí
učitelka – "veverka maminka" – "To jsem ráda, že jsi doma." a vezme míček k sobě.

NA MOTÝLKY
Děti stojí volně po třídě, učitelka hraje nebo pustí pomalou písničku a určí
prvního "motýlka". Ten s mávajícíma rukama ladně tančí, na signál (např. cinknutí)
vybere pohlazením dalšího, tančí spolu a pak oba vyberou dalšího atd., až jsou
všichni tančící děti motýlkové.

NA ZAJÍČKY NA PASTVĚ
Na zemi rozložíme větší kus látky, nejlépe zelené, děti – "zajíčci" se na ni postaví
a "pasou se". Spočítáme, kolik se jich vejde na louku, kolik ne, o kolik je vedle
více, méně apod.: "Svítí slunce, roste tráva, co zajíčkům oběd dává. Poskakují
po lese, kolik se jich napase?" Postupně látku překládáme a zmenšujeme a opět
počítáme zajíčky.

NA ZAJÍCE VE ŠKOLE
Děti – "zajíčci" stojí v kroužku, jedno dítě uprostřed – "pan učitel Ámos" na někoho
ukáže a řekne: "Finta číslo tři!" Toto dítě začíná strašit lišáka např. tak, že
udělá dřep a zavolá "Bububu!" Pak se přidají dvě děti po jeho stranách a zatímco
první dítě vstává, tyto dvě děti se zvoláním "Bububu!" dělají dřep. V rytmu se
přidávají vždy dvě další sousední děti, až všichni střídavě dělají dřepy a vstávají.
Lze vymyslet libovolné způsoby strašení (výskoky se vzpažením a zvoláním "Hú!",
zadupání a výkřik "Huš!" atd.)

NA DIVOČÁKY A SRŠNĚ
Jedno dítě – "divočák Kubas" jde za roh, ostatní sedí v kroužku a učitelka vybere
jedno dítě, které bude "hlavní sršeň". Pak zavolají divočáka, který libovolně ťuká
dětem na záda a ptá se: "Sovo, jsi tam?" Pokud narazí na sršně, ten zabzučí a začne
ho honit, mohou se přidat i všechny ostatní děti. Kubas se musí zachránit na
určeném místě – "v rybníku" (např. v obruči).

NA SOJKU ILONU
Děti chodí v kruhu, na zemi leží obruč s provázkem, kterou musí každý projít
při říkance: "Lepím lístek na draka, Ilona tu huláká, veverkám to nevadí,
však si s drakem poradí." Kdo vstoupí do obruče na konci říkanky, stane se
"sojkou Ilonou". Ta vyzvedne obruč do výšky pasu, dítě za ní chytí provázek a
"pouští draka". Ostatní se zastaví , tleskají do rytmu a říkají: "Pouštím
sojku Ilonu, letí jako v balónu, veverkám je hej, teď se, sojko, směj."

NA JEZEVČICI JOSEFU
Děti – "zvířátka" sedí na zemi a spí, před sebou mají molitanový míček. Jedno
z dětí – "straka Kleveta" je otočené zády a nahlas počítá do deseti, případně
jiného dohodnutého počtu. Další dítě – hladová "jezevčice Josefa" během této
doby rychle dětem bere míčky a schovává si je pod tričko. Když straka dopočítá,
vyletí a volá: "Já to řeknu, Josefa nám bere zásoby!" Děti se probudí a ty, co
jsou oloupené, se co nejrychleji snaží udělat kolem Josefy kroužek dřív, než
se dostane do pelíšku. Pokud se jim to podaří, Josefa jim míček vrátí a vybere
jinou jezevčici. Pokud je rychlejší Josefa, uloží si míčky v pelíšku a jde znovu
na lup, dokud ještě někdo míček má. Vyhrává, když se jí podaří sebrat všechny míčky.

NA FIŠTRÝNU A MRAVENCE
Jedno z dětí představuje "lišku Fištrýnu". Ostatní děti – "mravenci" se rozdělí do dvou
zástupů postavených proti sobě. Jedno z těchto dětí má v dlani ukrytou hračku, která
znázorňuje "housenku". Oba zástupy mravenců jdou pomalu proti sobě a míjející se
děti vždy naznačí spojením rukou, jako že si něco předávají. Ten, kdo má housenku,
ji předává co nejméně nápadně, protože liška je zpovzdálí sleduje a snaží se
housenku najít. Má 3 pokusy. Když housenku najde, vyhrává liška a určuje další lišku,
když housenku nenajde, vyhrávají mravenci a liškou se stává ten, kdo má housenku
u sebe při třetím nepodařeném pokusu.